Radek má jedno přání. Vyfotit vilu během každého ze čtyř ročních období. Kromě série těchto fotek při každé ze svých návštěv zachytí vilu tak, jak to ještě nikdo neudělal. Díky jeho fotografiím ji poznáváme stále znovu, jako by to bylo poprvé.

Radek Úlehla je přední český fotograf architektury a designu. V exteriéru i interiéru umí zachytit geometrii prostoru a zdůraznit ji správným lomem světla. Na ten si, jak je vidno, rád počká. Jeho fotografie vyčnívají perfekcionismem a na diváka působí až terapeuticky. Radek je zároveň editorem online magazínu o architektuře EARCH.cz

Jak jsi začínal s focením a čím si tě nakonec nejvíc získala právě královská disciplína fotografie - fotografie architektury?

První zrcadlovku jsem si koupil za stipendium na Erasmu a k focení staveb mě přivedla moje záliba v brutalismu. Nejdřív jsem ji fotil jen tak pro sebe, ale dnes už na tom stojí podstatná část mé práce.

Máš nějaký oblíbený architektonický styl nebo éru, kterou rád fotíš?

Nemám. Pokud se mi nějaká stavba líbí, tak je mi jedno, kdy byla postavená. Každý styl má něco do sebe. Celkově v architektuře ale oceňuji práci se světlem a geometrii.

Co je fotografova noční můra při focení architektury a které výzvy musíš překonávat?

Jednoznačně počasí. Když je potřeba sluníčko, tak prší a čekání na sníh je kapitola sama o sobě. Úplně nejhorší ale je, když nespolupracuje elektronika.

Jak dlouho trvá, než najdeš ten správný úhel pohledu?

Když to jde, snažím se vidět stavbu nebo interiér ještě předtím, než ho mám fotit. Používám aplikaci, která mi dokáže ukázat pohyb sluníčka nebo záběr z různých typů objektivů. Díky tomu mám dostatek času promyslet si kompozice ještě před termínem focení.

Které stavby, jež jsi fotil, v tobě zanechaly nejsilnější dojem?

Ze zahraničí to jsou určitě Torres Blancas v Madridu, kde jsem se náhodou dostal dovnitř a na střechu. To byl zážitek sám o sobě. A to i přesto, že nebyl moc prostor na dlouhé focení a vše jsem odfotil bez stativu během pár minut.

Druhá stavba je Champalimaud Foundation v Lisabonu, kterou jsem objevil během studia na Erasmu. Jediné, co jsem tam vnímal a respektoval, bylo světlo. Až později jsem ocenil i architektonickou stránku. Proto bych se tam rád vrátil na delší focení než je pár hodin během dovolené.

V oblibě mám taky Dům umění v Piešťanech, protože to je dobrý příklad toho, jak se dá správně pečovat o brutalistní stavbu.

Do Volmanovy vily se vracíš v každém ročním období a máš ji tedy skvěle načtenou. Který pohled je Tvůj nejoblíbenější?

Pohled přes celou zahradu se stromem v popředí.

Vyber si jednu budovu, kdekoliv na světě, kterou bys chtěl nafotit. Která to bude a proč tě láká?

Je mnoho budov které bych chtěl vidět a mít čas je fotit. Například dům v Monsarazu od jednoho z mých nejoblíbenějších architektonických studií Aires Mateus. Tahle realizace je stavěna v kontrastu minimalismu a surovosti betonu. Zároveň je citlivě zasazena do krajiny. Všechny tyhle faktory jsou to, co mám na architektuře rád.

Radku, moc děkujeme a těšíme se na jaře ve Volmanově vile.

‍