Stavba je dokladem integrace Československa do proudu evropské avantgardy, architektury inspirované díly velkých jmen své doby i vědeckými teoriemi výstavby. Pro mne je ale mnohem víc než to, je autentickým dílem, plným výtvarnosti a exprese. Na pohled domem s jednoznačným konceptem a řádem, uvnitř uvolněnou kompozicí tvarů, materiálů a barev, která pracuje se světlem jako čtvrtým rozměrem. Tím nabízí v každou denní dobu odlišný a jedinečný vjem prostoru.

Samozřejmě se mi ve vile opravdu velmi líbí originální koupelny a vtipným příběhem opředená luxferová stěna v hale, také jsem si oblíbila palácovou enfiládu v přízemí, schodiště jako vložený sochařský objekt a večerní pohled na rozsvícenou vilu z příjezdové cesty.

Ohromení, to je asi to nejvýstižnější slovo. Velkorysost prostorů, dokonalost uspořádání, pro pohodlně luxusní bydlení jako stvořené. Přitom jsem nikdy neměla sebemenší pocit nějaké okázalosti, všechno je tu tak samozřejmé.

Volmanova vila je unikátním příkladem pozdního československého funkcionalismu 30. let, ve kterém se snoubí racionalismus vrcholného funkcionalismu a nové formální tvarosloví organické architektury. Plasticita formy, práce s rozmanitými materiály a barvami z ní činí komplexní skulpturálně a emocionálně utvářené dílo.